Stránka:Hans Christian Andersen, Josef Jiří Stankovský - Nové báchorky - 1879.djvu/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

6


a zalezl v záhyb mokré lněné látky. Neleželo se tam ovšem jako ve stáji v teplém hnoji, ale nebylo tu nic lepšího, a proto tam zůstal celý den a celou noc, neboť pršeti nepřestávalo. Časně z rána chrobák opět vylezl a zlobil se velmi na špatné počasí.

Na plátně seděly dvě žáby; jasné jejich oči zářily nadšením. „Znamenité počasí,“ pravila jedna z nich. „Jak to občerstvuje! A jak pěkně drží se voda v plátně! Svědí a lechtá mne to v zadních nohách, jako bych měla plovati.“

„Ráda bych jenom věděla,“ řekla druhá, „zda vlaštovka, která se tak daleko odvažuje, nalezla kdy na svých cestách v cizích zemích lepší počasí nežli u nás. Takový déšť, takové vlhko! Nejinak než jako bychom ležely v mokrém příkopu. Kdo se z toho neraduje, opravdu otčinu svou nemiluje.“

„Jistě nebyly jste nikdy ve stáji císařské?“ otázal se chrobák. „Tam je vlhkost rovněž tak teplá jako voňavá. Jsem tomu zvyklý, to je podnebí, které mi svědčí; ale bohužel, na cestu nelze je vzíti s sebou. Není zde v zahradě nějaké pařeniště, v němž by osoby od stavu, jako já, mohly obývati?“