Stránka:Hans Christian Andersen, Josef Jiří Stankovský - Nové báchorky - 1879.djvu/9

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
7


Ale žáby mu nerozuměly a nechtěly rozuměti.

„Nikdy rád svou otázku neopakuji,“ pravil chrobák, tázaje se třikrát po sobě, aniž obdržel odpovědi.

Pokročiv dál narazil na hrncový střep; neměl tu sice ležeti, ale že tu byl, poskytoval útočiště. Bydlelo v něm několik škvořích rodin. Netoužily po příliš velkých místnostech, nýbrž po důvěrném, pospolném životu.

Ženy vynikají zvláštní láskou mateřskou, proto také každá považuje své děti za nejhezčí a nejmoudřejší. „Náš syn,“ vypravovala jedna matka, „sotva že vylezl z vajíčka, již jal se skotačiti. Bouří to v něm, i musí si trochu tykadla otrkati. Není-liž pravda, pane chrobáku?“ Poznalyť příchozího dle postavy.

„Máte pravdu,“ odvětil vážně chrobák. I pozvaly ho, aby vlezl dál, pokud totiž střep stačil.

„Teď uvidíte také naše malá škvorčata,“ podotkla druhá a třetí matka. „Jsou to roztomilé děti a jak veselé! Nejsou nikdy ne-