Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/78

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

v patnáctém odstavci, k jehož závazku nemůže nic býti přičiněno smlouvou. Taková smlouva byla by tedy zbytečná. Mimo to, jestliže vynášeje nesprávný rozsudek, hájil by jeho nestrannosti, leda že by byla taková smlouva beze vší platnosti, spor by trval i po vynesení rozsudku. To pak se příčí ustanovení rozhodčího, který jest tak vybrán, že obě strany se zavázaly říditi se rozsudkem, jejž by vynesl. Zákon přirozený poroučí tudíž, aby soudce nedal se získati, což jest devatenáctý předpis zákona.

25. Protože pak zákony přirozené jsou toliko předpisy rozumu, takže, nesnaží-li se človek uchrániti si mohutnosti správného usuzování, nemůže zachovávati zákonů přirozených, je zřejmo, že ten, kdo vědomě neb dobrovolně činí něco, čím jeho mohutnost rozumová může býti zničena neb seslabena, vědomě a dobrovolně porušuje zákon přirozený. Neboť není rozdílu mezi člověkem, který nevykonává své povinnosti, a tim, kdo činí takové věci dobrovolně, jež znemožňují mu činiti ji. Ničí pak a seslabuje mohutnost usuzování ten, kdo rád činí to, co vytrhuje mysl z jejího přirozeného stavu, což nejzřejměji se přihází opilcům a jedlíkům.[1] Hřešíme tudíž za dvacáté proti přirozenému zákonu opilostí.

26. Snad někdo, kdo vidí, jak všechny tyto předpisy přirozenosti jsou odvozeny jakousi umělostí z jediného rozkazu rozumu, radícího nám dbáti své záchovy a bezpečnosti, řekne, že vyvození těchto zákonů jest tak nesnadné, že nelze čekati, že budou obecně známy, a tudíž že budou zavazovati. Neboť zákony, nejsou-li známy, nezavazují, ba ani vskutku nejsou zákony. Na to odpovídám: jest pravda, že naděje, strach, hněv, ctižádost, lakota, slávychtivost a jiná vzrušení mysli překážejí člověku, že nemůže dojíti znalosti těchto zákonů, když ony vášně v něm převládají, ale není nikoho, kdo časem není klidné mysli. Tu pak nelze nic snáze věděti jemu, třebas by byl sebe prostější a nevzdělanější, než toto jediné pravidlo, když pochybuje, zda to, co nyní činí jinému, může býti učiněno dle zákona přirozeného čili nic

  1. Lat. text: Pijákům a opilcům. Pozn. překl.