aby se vmyslil na místo onoho jiného. Pak hned ona vzrušení, která ponoukala ho k činu, hozena nyní na druhou misku, zrazují ho z toho také tolik. A toto pravidlo jest nejen snadné, nýbrž od starodávna velebeno v těchto slovech: quod tibi fierí von vis, alteri ne feceris, — co nechceš, aby tobě jiní činili, nečiň ty jim.
27. Poněvadž však většina lidí pro zvrácenou svou touhu po okamžitém prospěchu jest velmi nezpůsobilá, aby zachovávala tyto zákony, třebas je uznávala, kdyby snad někteří, skromnější než ostatní, uskutečňovali onu nestrannost a užitečnost, jak ji rozum předpisuje, kdežto ostatní by toho neprováděli, jistě nejednali by rozumně tak činíce: ani by si tím nezaopatřili míru, nýbrž jistější a rychlejší zkázu; ti, kdož by zákon zachovávali, stali by se pouhou kořistí jeho rušitelů. Nelze si tudíž mysliti, že od přirozenosti, t. j. rozumem jsou lidé zavázáni plniti všechny tyto zákony[1] v onom stavu lidí, v němž nejsou plněny jinými. Jsme však přece zavázáni vnitřně, abychom ochotně je zachovávali, kdykoli by se zdálo, že jich zachovávání vede k cíli, za nímž byly zřízeny. Jest nám tudíž uzavírati, že zákon přirozený zavazuje vždy a všude ve světě vnitřním, to jest v svědomí, ale ne vždy ve vnějším světě, nýbrž tehdy toliko, může-li býti plněn bezpečně.
28. Zákony, které zavazují svědomí, mohou však býti
- ↑ Jsou věru mezi těmito zákony některé věci, jichž opomenutí, stane-li se za mírem neb sebezáchovou, zdá se spíše býti vyplněním než porušením zákona přirozeného. Neboť ten, kdo činí všechno proti těm, kteří činí všechno, a olupuje lupiče, jedná nestranně. Ale naopak činiti to, co v míru jest ušlechtilé jednání a přísluší počestnému muži, jest v čase války skličenost a zbabělost ducha a zrada na sobě samém. Jsou však některé přirozené zákony, jichž plnění nepřestává ani v čase války. Nemohu totiž pochopiti, čím opilost neb ukrutnost, t. j. pomsta, která nehledí k budoucímu dobru, může přispěti k míru nebo záchově něčí. Zkrátka v stavu přirozeném, co je spravedlivé a nespravedlivé, nemá se posuzovati dle činů, nýbrž dle úmyslu a svědomí jednajicího. To, co se stalo z nutnosti, z úsilí o mír neb pro naši záchovu, stalo se právem, jinak každé poškození učiněné někomu bylo by porušením zákona přirozeného a bezprávím proti Bohu.
