Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/111

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

tak tvrdými většině lidí, že nenávidí již jich jména, a to hlavně z nedostatečné znalosti toho, co je lidská přirozenost a občanské zákony, a částečně též pro poklesky těch, kdo, dosazeni jsouce v tak velikou moc, zneužívají jí ke svým choutkám. Aby tedy vyhnuli se takovéto svrchované moci, někteří myslí, že stát zřídili dosti dobře, jestliže ti, kdo budou tvořiti shromáždění občanů, shodnou se na některých článcích navržených ve schůzi oné, přetřásaných a schválených a nařídí-li zachovávati je a uloží-li tresty, jež budou uvaleny na ty, kdo je poruší. Za tím účelem a rovněž k tomu, aby zahnali zahraničního nepřítele, ustanoví určitou a omezenou berni s tou podmínkou, že mohou svolati nové zasedání stavů, nestačí-li ona. Kdo nevidí, že v takto zřízeném státu shromáždění, jež nařídilo ony věci, má neomezenou moc? Trvá-li tedy shromáždění i dále, či má-li čas od času určitý den a místo schůze, ona moc bude stálá. Rozejde-li se však nadobro, buď stát rozpadne se zároveň, a tak navrátil se stav válečný, nebo někde jinde zbyla moc ty, kdo přestoupí zákony, potrestati, což nemůže se díti bez neomezené moci (ať má tu moc kdokoliv anebo jakékoli množství jich). Neboť ten, komu právem dostalo se této moci, aby tresty na uzdě držel občany, jak se mu líbí, má takou moc, že větší nemůže býti dána od občanů.

18. Jest tedy zřejmo, že v každém státě jest nějaký jedinec nebo sbor neb shromáždění, které právem má nad každým jednotlivým občanem tak velikou moc, jakou má každý nad sebou mimo onen občanský stav, t. j. svrchovanou a neomezenou, omezitelnou toliko silou a prostředky státu samého a ničím jiným na světě. Neboť byla-li by jeho moc omezena, to omezení nutně pochodí z nějaké větší moci. Ten zajisté, kdo ukládá meze, nutně má větší moc, než ten, kdo jest jimi ohraničen. Ona ohraničující moc pak jest buď bez meze, nebo jest zase uzavřena nějakou jinou větší, než jest sama, a tak přijdeme konečně k moci, jež nemá jiné meze než tu, která jest terminus ultimus (poslední mez) sil všech občanů dohromady. Tato sluje vrchní vláda, a je-li svěřena sboru, nejvyšší sbor, pakli jedinci, svrchovaný pán