Přeskočit na obsah

Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/108

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

ač právem daným jim od toho, kdo je má, přece užívají-li onoho práva jinak, než pravý rozum vyžaduje, hřeší proti přirozeným zákonům, t. j. proti Bohu.

14. Nemůže také nikdo něco sobě dáti, neboť se předpokládá, že již má, co si může sám dáti. Rovněž nemůže býti sám sobě zavázán, neboť když tatáž strana jest jak zavázána tak zavazující a když zavazující má moc osvoboditi od závazku zavázaného, bylo by úplně zbytečno zavazovati se sobě samému, protože může osvoboditi se dle libosti, a ten kdo může učiniti toto, jest již skutečně svoboden. Odtud jest jasno, že stát není vázán občanskými zákony, neboť občanské zákony jsou zákony státu, jimiž, kdyby se zavazoval, zavazoval by se sobě samému. Aniž může stát býti závázán svému občanu, protože, chce-li tento, může stát zbaviti jeho závazku, a tento chce, kdykoli stát chce, neboť vůle každého občana jest ve všech věcech obsažena ve vůli státu; stát jest tedy svoboden, kdy se mu líbí, t. j. jest již skutečně svoboden. Vůle pak sboru nebo jedince, jemuž se dostalo svrchované moci, jest vůle státu: zahrnuje tedy v sobě vůli všech jednotlivých občanů. Není tedy vázán ani občanskými zákony, neboť to znamená býti vázán sám sobě, ani nikomu z občanů.

15. Poněvadž pak před zřízením státu, jak bylo ukázáno nahoře, všechny věci patřily všem lidem a žádné věci nemohl nikdo nazývati svou tak, aby někdo jiný týmž právem nemohl si dělati nároků na ni jako na svou — neboť tam, kde všechny věci jsou společné, nemůže nic býti vlastní nikomu — vyplývá, že vlastnictví vzniklo[1], když státy vznikly, a že to toliko jest vlastní každému, co může podržeti dle zákonů a z moci celého státu, t. j. toho, na koho jeho vrchní vláda

  1. Namítají-li někteří, že vlastnictví statků bylo nalezeno i před zřízeními státův u otců rodin, námitka ta jest lichá, protože jsem již nazval rodinu malým státem. Synové některé rodiny vlastní statky udělené jim od jich otce, odlišné ovšem od ostatních synů téže rodiny, avšak nikoli od vlastnictví otce samého. Otcové různých rodin, kteří nejsou poddáni ani společnému otci ani pánu, mají společné právo na všechno.