Zatmění měsíce nastane, vstoupí-li úplněk (měsíc v opposici se sluncem) ve hlavní stín země.[1] Zdánlivý poloměr ρ stínového kruhu země ve vzdálenosti měsíce jest ρ=p+π−R. Hodnota ρ se mění podle hodnot p a R; nejmenší hodnota ρ obnáší 37¾′, největší 45¾′, průměrná 41′. Průřez úplného stínu země ve vzdálenosti měsíce se pozoruje větší, než by dle výpočtu býti měl. Toto zvětsení vyjádřené v dílech poloměru průřezu oznacuje se jako koeficient zvětšní; zvětšení to způsobuje, že každé úplné zatmění měsíce zacíná asi o 1 minutu a 40 sekund dříve a o tolikéž později končí a že může nastati částečně zatmění měsíce i tentokráte, když geometrický úplný stín země měsíce ani neprotíná. Tuto veličinu zvětšení určil již Tobiáš Mayer na 1/60. Velmi důkladným rozborem mnoha zatmění měsíce do r. 1889 od J. Hartmanna (Die Vergrösserung des Erdschattens bei Mondfinsternissen. Leipzig. 1891.) nalezena byla přesnější hodnota 1/49.
Průměr stínového kruhu země jest tedy vždy větší než zdánlivý průměr měsíce, a to asi 2,7krát tak veliký. Měsíc může tudíž býti buď úplně stínem země zakryt, nastává úplné zatmění měsíce, obr. 31. anebo může jen
- ↑ Polostín země jest tak slabý, že nezatemňuje měsíc dost znatelně; proto není vstup měsíce v polostín země tak patrný.
