Bude se tudíž nejmenší vzdálenosť středů slunce a měsíce SM — šířka měsíce — ze středu země viditelná rovnati hodnotě 84′12″ a největší vzdálenost středů hodnotě 94′22″.
Z výkresu (obr. 28[1]) plyne: čím menší jest spojnice středů SM a čím větší úhel ω, tím blíže musí býti S (slunce) uzlu ☊, a opačně: tím více musí býti S od uzlu vzdáleno, čím větší jest SM a čím menší jest ω. Spojíme-li nejmenší hodnotu SM (84′12″) s největší hodnotou úhlu ω (5°18′), obdržíme pro vzdálenost slunce od uzlu mez, v které zatmění slunce nastati musí; spojením pak největší hodnoty SM (94′22″) s nejmenší hodnotou ω (5°0′) obdržíme pro vzdálenost od uzlu mez, za níž zatmění slunce vůbec 
nastati nemůže. Mezi oběma takto ustanovenými mezemi jest pak prostor, kde částečně zatmění slunce nastati může.
Pro částečná zatmění slunce ustanovíme si takto mez nutnosti úkazu ve vzdálenosti S☊=15°23′ a mez možnosti ve vzdálenosti=18°21′, t. j. zatmění slunce musí nastati, je-li nový měsíc (anebo slunce, poněvadž slunce i nový měsíc mají stejnou délku) vzdálen v délce od nejbližšího uzlu méně než 15°23′; zatmění slunce jest nemožno, je-li nový měsíc od nejbližšího uzlu vzdálen v délce více než 18°21′.[2] Obdobným způsobem odvodíme si pro
- ↑ V obrazcích 27. a 28. značí čárkovaný kruh kolem kotouče slunečního (S) aureolu sluneční, o níž pojednáno bude později při fysické povaze slunce.
- ↑ Zavedeme-li si průměrné hodnoty za R=961,5″, r= 934″, p=3402″, π=8,8″, obdržíme pro meze částečných zatmění slunce poněkud jíné hodnot a to pro mez nutnosti 13°33', pro mez možnosti 19°44′. Tyto hodnoty se obyčejně uvádějí v astron. učebnicích.
