Nebudu líčiti obtíže, jaké mne stálo zhotovení vesel — pracoval jsem na nich deset dní — a pak doprava člunu do královského přístavu blefuského. V přístavě očekávalo mne nesmírné množství zvědavého lidu, když jsem tam konečně připlul se svým obrovským plavidlem.
Jeho Veličenstvu oznámil jsem, že příznivý osud seslal mně člun ten, abych se mohl dostati na místo, odkud by mně bylo možno vrátiti se do vlasti, a poprosil jsem, aby mně byly dány potřeby k vypravení člunu na delší cestu, jakož i dovolení, abych směl odcestovati. Po několika vlídných námitkách ráčilo Jeho Veličenstvo vyhověti prosbě mé.
Bylo mně již nápadno, že liliputský dvůr po všecku dobu tu choval se tak klidně, a že nebylo ani slechu o nějakých vyslancích a vyjednávání, jež by se týkalo mne. Dověděl jsem se však později ze soukromé zprávy, že Jeho Veličenstvo nemělo ani potuchy o tom, že bych mohl věděti o jeho tajných úmyslech. Domnívali se tam tudíž, že — jak jsem slíbil a jak mně bylo dovoleno — vykonám jen v Blefusku návštěvu a za několik dní se vrátím. Konečně však počala dlouhá nepřítomnost moje znepokojovati Jeho Veličenstvo, radilo se s finančním ministrem i ostatními účastníky spiknutí proti mně, načež byl na Blefusku vyslán vysoký úředník s opisem obžaloby mé.
Vyslanci tomu bylo uloženo, oznámiti králi blefuskému, jak mírný trest určil mně jeho pán, spokojuje se tím, aby mně byly vypíchnuty oči. Ostatně prý jsem unikl spravedlnosti, a nedosta-
