Král a všechen dvůr jeho byl na břehu, očekávaje, jak dopadne odvážný podnik ten. Viděli, jak se blíží loďstvo ve velikém půlměsíci, mne však nemohli dobře rozeznati, bylť jsem až po prsa ve vodě. Když jsem přišel doprostřed průlivu, byli v úzkostech ještě větších, bylť jsem ve vodě až po krk. Král domníval se, že jsem utonul, a nepřátelské loďstvo že se blíží, aby přepadlo jeho přístav. Úzkosti jeho však pominuly, jakmile jsem se dobrodil tak blízko, že jsem mohl býti slyšen. Tu zdvihl jsem do výše konec lan, za něž jsem táhl lodi, a provolal jsem zvučně: „Dlouho buď živ náš velmocný král liliputský!“ Veliký mocnář tento přijal mě na břehu co nejmilostivěji, zasypal mne chválou a jmenoval mě na místě nardakem, což jest u nich nejvyšší čestný titul.
Jeho Veličenstvo projevilo přání, abych smělý kousek svůj ještě jednou opakoval a přivlékl ještě ostatní lodi nepřátelské. V nenasytné ctižádosti své zamýšlel celou říši Blefusku učiniti svojí provincií, již by spravoval svým náměstkem; všecky uprchlé „zastance širšího konce“ chtěl zničiti, všechen národ násilím obrátiti ke straně „užšího konce“, zkrátka učiniti se samovládcem světa.
Nemohl jsem se ovšem zdržeti, abych neodporoval všem úmyslům takovým všemožnými důvody politickými i dovoláváním se jeho spravedlivosti, ba prohlásil jsem přímo, „že se nikdy nepropůjčím za nástroj ke zotročení svobodného a statečného národa“. Když byl plán ten předložen
