státní radě, souhlasili také nejmoudřejší ministři se mnou.
Jeho královské Veličenstvo nemohlo mně však nikdy odpustiti tato přísná slova, jež tak rázně zkřížila jeho zamilované plány. Projevilo svoji rozmrzelost nad mojí smělostí velmi jemnými narážkami ve státní radě, kde, jak jsem se dověděl, několik z nejmoudřejších aspoň mlčením svým patrně schvalovalo moje jednání. Jiní však, kteří mne potají nenáviděli, nemohli si odepříti několik pošklebků, o nichž jsem se rovněž dověděl.
Od té doby vyvíjelo se mezi Jeho Veličenstvem a částí ministrů tajné spiknutí na moji zkázu; propuklo po dvou měsících a bylo by se mně málem stalo nanejvýš nebezpečným. Mimoděk vzpomínal jsem starého přísloví, že panská láska po zajících skáče.
Asi za tři týdny po této události přišlo z Blefusku slavnostní poselstvo s velice výhodným návrhem míru, jenž byl také ujednán. Poselstvo záleželo ze šesti vyslanců s průvodem aspoň pěti set lidí. Vjezd jejich byl velmi nádherný a velikosti jejich pána jakož i důležitosti jejich poslání zcela přiměřený.
Když byla smlouva ujednána, při čemž jsem jim svojí vážností u dvora — aspoň zevně mně projevovanou — prokázal některé dobré služby — vykonali obřadnou návštěvu také u mne; dověděliť se zatím, jak jsem se jich zastal. Excellence velebily moji statečnost i moji šlechetnost, zvaly mne jménem svého pána na Blefusku a projevily
