jiné také brýle v tajné kapse, jež ušla pozornosti králových úředníků. Vyňal jsem je, vtlačil si je co možná nejpevněji na nos, a tak jsa vyzbrojen ujal jsem se opět chutě práce, nedbaje nepřátelských šípů, jež hojně narážely na skla, ale mým očím neublížily. Upevnil jsem nyní klidně všecky svoje háky, vzal pak uzel do ruky a táhl. Leč žádná loď se ani nehnula. Byly všecky příliš pevně zakotveny, takže mně zbývala ještě nejobtížnější část podniku. Pustil jsem uzel, vytáhl nůž a odhodlaně přeřezal kotevní lana, při čemž mě ještě přes dvě stě šípů zasáhlo do obličeje, chopil jsem se pak opět svázaného konce lan s háky a táhl jsem zcela snadno padesát největších válečných lodí nepřátelských za sebou.
Blefusčané, nemajíce ani potuchy o tom, co vlastně zamýšlím, byli s počátku hrůzou jako zdrceni. Domnívali se, vidouce mne přeřezávati kotevní lana, že chci lodi jejich vydati na pospas vlnám, aby se stroskotaly; když však nyní viděli, jak celé loďstvo v nejkrásnějším pořádku táhnu za sebou, jali se tak bolestně a zoufale naříkati, že to pérem nelze vylíčiti. Když jsem byl mimo dostřel, stanul jsem na chvilku, abych si vytahal šípy, jež mně vězely v rukou a v obličeji; do ran vetřel jsem pak trochu oné masti, která mně již při mém příchodu do Liliputu tak posloužila. Pak sňal jsem brýle, vyčkal jsem ještě asi hodinku, až příliv poněkud opadl, a brodil jsem se dále se svým nákladem, až jsem šťastně dosáhl královského přístavu v Liliputu.
