Odebral jsem se pak potají na severovýchodní břeh, kde jsem, schován jsa za pahorkem, vyňal svůj kapesní dalekohled a jím si prohlédl nepřátelské loďstvo, čítající padesát lodí válečných a množství lodí dopravních.
Vrátiv se pak poručil jsem (dostalo se mně k tomu rozsáhlé plné moci) snésti množství nejsilnějších lan a železných tyčí. Lana byla silná jako náš slabý provázek, železné tyče pak dlouhé a silné jako naše dráty k pletení punčoch. Pro jistotu vzal jsem lana ta trojnásobně a stočil jsem po třech železných tyčích dohromady, konce jich pak zahnul jsem v hák. Upevniv pak padesát takových háků na příslušná lana odešel jsem opět na severovýchodní břeh, svlékl jsem kabát, střevíce a punčochy a skočil jsem ve svém koženém kabátci do moře, asi půl hodiny před nastoupením příboje. Brodil jsem se vodou co nejrychleji; uprostřed musil jsem asi třicet kroků přeplouti, než jsem opět dosáhl dna.
Ani ne za půl hodiny byl jsem u loďstva. Jakmile mne nepřátelé spatřili, polekali se tak, že zděšeně skákali s lodí a pluli ke břehu, kde se jich nakupilo asi třicet tisíc. Vzal jsem nyní svoje lana, navlékl do otvoru ve přídi každé lodi hák a svázal všech padesát lan na konci dohromady. Nepřátelé zatím vystříleli na mne mnoho tisíc šípů, z nichž četné uvízly mně v obličeji a rukách a mimo prudkou bolest také mně vadily při práci. Zvláště jsem se obával o oči, a byl bych o ně jistě přišel, kdybych si nebyl vzpomněl, že mám mimo
