určeny modlitby: z rána [שַׁחֲרִית] odpoledne [מִנְחָה] a večer [מַעֲרִיב]. O sobotě, svátcích a dnech novoročních připojuje se k modlitbě ranní ještě modlitba musaf [מוּסָף] (modlitba přidaná). O dni smíření kromě toho modlíme se ještě před zakončením svatého dne modlitbu neila [נְעִילָה], (modlitba závěrečná). Zařízení modliteb povinných shoduje se s dobou, kdy ve svatyni oběti se konaly. Nejdůležitější části našich modliteb povinných jsou šemá [שְׁמַע יִשְׂרָאֵל] a modlitba 18 požehnání. V modlitbě šemá, kterouž se modlíme z rána a večer, vyslovujeme vyznání neochvějné věrnosti a nejvěrnějš9 lásky k jedinému Bohu. Šemá skládá ze tří oddílů bible: první [שְׁמַע יִשְׂרָאֵל], (5. kn. Mojž. 6, 4—9) obsahuje uznání Božského panství; druhý [וְהָיָה] (5. kn. Mojž. 11, 12—21) obsahuje uznání Božských přikázání; třetí [וַיֹאמֶר] (4. kn. Mojž. 15, 37—41) obsahuje vzpomínku na vysvobození z Egypta. Vlastní modlitba [תְּפִלָה] sestávala o všedních dnech původně z 18 požehnání, odkudž jméno „modlitba 18 požehnání“ [שְׁמֹנֶה עֶשְׂרֵה] později přibylo ještě požehnání 19. O sobotě a dnech svátečních sestáva tefila ze 7 požehnání, o musafu svátku novoročního z 9 požehnání.
Jesaia o době Mesiášově.
129. Avšak Jesaia ve svých řečech Israele nejenom káral a napomínal, nýbrž mocnou silou své prorocké výmluvnosti vztyčoval ponížené v jejích tísni a posiloval je v důvěře, že Bůh pomůže. Obzváště povznášejí a poskytují útěchy proroctví jeho o daleké budoucnosti, v níž veškeří národové se spojí k uctění věčného, pravého Boha páskou lásky, svornosti a věčného míru. Proroctví toto zní: „I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všichni národové. A půjdou národové mnozí, říkajíce: Pojďte a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jakubova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo ze Ziona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jerusaléma. Onť bude souditi mezi národy a trestati.
