kteří říkají zlému dobré a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké a sladké za hořké. Běda těm, kteří jsou moudří sami u sebe a vedle zdání svého opatrní. Běda těm, kteří jsou silní ku pití vína a muži udatní k smíšení nápoje opojného, kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost spravedlivých odnímají od nich. Z té příčiny, jakož plamen ohně sžírá strniště a plevy plamen v nic obrací, tak kořeň jejich bude jako shnilina a květ jejich jako prach vzejde, nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů a řečí Svatého Israelského pohrdli.” (Jes. 5, 18—24.)
Řeč Jesaiy o obětech a modlitbě.
128. Proti bludařství těch, kteří vedouce život neřestný, domnívají se, že oběťmi a modlitbou dosáhnou zalíbení u Boha, vyřkl prorok Jesaia mocnou tuto řeč: „K čemu jest mi množství obětí vašich?“ dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuku krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé? — Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. Umejte se, očištěte se, odvrzte zlo skutků vašich od očí mých, přestaňte zlé činiti. Učte se dobře činiti, hledejte práva, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. Pojďtež tedy, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlát, jako vlna budou. (J es. 1, 11—48.)
Pobožnost při modlitbách. Povinné modlitby. Vznešená slova proroka Jesaijy o modlitbách nás poučují, že jenom modlitba z čistého, neposkvrněného srdce Bohu se líbí. Modlitba musí se konati pobožně, to jest musíme při modlitbě veškeré své myšlenky obrátiti k Bohu. Dle nařízení starých mudrců jsou pro tři doby denní
