upřímností protivil se odpadlictví a neřestem, vyhrožuje Božským trestem. Kdysi postavil lidu před očí hříšnost v tomto vznešeném podobenství: „Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho. Vinici má milý můj na vrchu úrodném, kterouž ohradil a kamení z ní vybral a vystavěl věž uprostřed ní, také i lis udělal v ní a očekával, že ponese hrozny, ale vydala plané víno. Nyní tedy, obyvatelé Jerusalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou! Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ježto bych jí neučinil? Proč, když jsem očekával, že ponese hrozny, plodila, plané víno? A protož oznámím vám, co já učiním vinici své. Odejmu plot její a přijde na zpuštění; rozbořím hradbu její a přijde na pošlapání. Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště. Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Israelský jest a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu a aj nátisk; spravedlnosti a aj křik!“ (Jes. 5, 1—7.)
Jesaia řeční proti nespravedlivosti, zatvrzelosti a smyslnosti.
127. Potlačování práva odsuzuje prorok Jesaia ostrými slovy: „Běda těm, kteří ustanovují zákony nepravé a běda písařům, kteří spisují neštěstí, aby právo chudých bylo šlapáno, aby bylo oloupeno právo utiskovaných mého lidu, že vdovy jsou kořist její a že plen sirotky. Než, co učiníte v den odplaty a opuštění, jenž z daleka přichází? Ke komu se chcete utíkati o pomoc? Kde zanecháte povznešenost svou?“ (Jes. 10, 1—3.) Těm, kteří hřích ku hříchu přidávají a nevěří trestu Božímu, promlouvá Jesaia těmito kárajícími slovy: „Běda těm, kteří táhnou nepravost za provazy marnosti a jako provazem u vozu hřích. Kteří říkají: Nechať pospíší a nemešká dílem svým, abychom viděli a nechať se přiblíží, a přijde rada Svatého Israelského, abychom zvěděli. Běda těm,
