jeho Joas (יוֹאָשׁ) králem. Za jeho vlády onemocněl Eliša; Joas ho navštívil a zvolal velice zarmoucen těžkou nemocí prorokovou: „Otče můj, otče můj, válečné vozy Israele a jeho jezdectvo!“ Umíraje zvěstoval Eliša králi ještě, že mnoha vítězství dobude proti Syrům. V tu dobu vpadlo vojsko Moabitů do země. Právě nesli lidé muže k hrobu, avšak poděšeni nepřátelským vpádem hodili mrtvého do hrobu Elišova. Když mrtvola dotkla se kostí prorokových, opět obživla. Za Joase byla země osvobozena od útisků Syrů, jak Eliša před svým úmrtím prorokoval: Joas přemohl tenkráte Syrského krále Ben-Hadada a dobyl opět měst, kteráž otci jeho Joachasovi odňata byla nepřítelem. Porazil také Amaziu, krále Judska, jenž jej byl k boji vyzval viz. (č. 117.)
Jerobeam II. (41 roků, 822—781), Proroci Hóšéa, Amós a Jóna.
104. Joas zemřel, panovav šestnáct let a syn jeho Jerobeam II. (יְרׇבְעָם) následoval ho jako král a vládl čtyřicet jeden rok. Jako všichni králové říše Efraimské, také on neupustil od hříchu Jerobeamova, syna Nebotova. Proroci Hóšéa (הוֹשֵׁעַ) a Amós [עָמוֹס] postavili se ve svých kázáních proti modloslužbě a proti neřestem s tím spojeným, napomínali lid, aby kajícně k Bohu se vrátil. Avšak napomenutí jich zůstala nepovšimnuta. Než Bůh přece milostí svou obdařil lid ve hřích pohřížený; Bůh nade vše milosrdný viděl bídu Israele a protože jméno Israele nechtěl vyhladiti, slíbil prorokem svým Jónou [יוֹנָה] synem Amitaie, pomoc. Sliby proroka Jóny se splnily, král Jerobeam II. vedl šťastné války a staré hranice říše od Chamuta až k mrtvému moři obnovil a dobyl města Damašku a říše opět se vzmohla.
Proroctví proroků Hóšéy a Amóse Hóšéa, syn Beerův, počal prorokovati za posledních let krále Jerobeama II. a prorokoval až do vlády Chiskiy, krále Judského. Jeho řeči směřují ponejvíce k
