moci? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu, spolu s tím kdo tě nenávisti má. (2. kn. Mojž. 23. 4. 5.)
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem a žiznil-li by, napoj jej vodou. (Přísl. Šal. 25. 21.)
Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se a když by klesl, nechť neplesá srdce tvé. (Přísl. Šal. 24. 17.)
David a Išbošes
36.Sam. II. Návratu Davidovu do jeho vlasti nic více nepřekáželo, i vytáhl tedy, otázav se dříve Boha, s mužstvem svým do Hebrona, kdež za krále nad kmenem judským posvěcen byl. David oznámil Jabešským, že byl zvolen za krále a dal jim vyslovili zároveň svoje uznání za lásku a věrnost, kterouž prokázali Saulovi, pánu svému. Ostatní kmenové israelští k popudu vojevůdce Abnera zvolili Išbošesa, syna Saulova, králem. Jednoho dno vytáhl Abner s vojskem Išbošesovým do Gibeonu, kdež střetl se s Joabem, vojevůdcem Davidovým a jeho lidem. Mezi oběma vojsky vznikl boj, v němž mužové israelští od služebníků Davidových poraženi byli, Azahel, bratr Joabův, pronásledoval Abnera a ačkoliv byl Abnerem několikráte varován, nepopustil, až Abner v nutné obraně ho usmrtil.
37.Sam. II. kap. 3. Vláda Davidova stále více se upevňovala a královská moc Išbošesova stále klesala, avšak Abner stál pevně k domu Saulovu. Jednou však pokáral Išbošes Abnera pro svémocný skutek, pročež tento hledal spojení s Davidem, aby jemu opatřil vládu nad veškerým Israelem. Odebral se k Davidovi do Hebronu, byl tam laskavě přijat a v pokoji propuštěn. Avšak Joab chtěje pomstíti smrt svého bratra Azahela, vloudil Abnera do brány městské a zabil ho. Uslyšev David o tomto hanebném skutku pomsty pravil: „Nechť krev Abnerova padne na hlavu Joabovu!“ Statečný vojevůdce byl pochován za slavných obřadů smutečních a David provolal
