val, že král opíraje se o kopí své jej vyzval, aby ho dorazil, když sotva dechu ještě v něm bylo. To že také učinil a přináší nyní korunu Saulovu a záponu, kteráž byla na rameni jeho, Davidovi. Tato zpráva smuteční Davidem velice pohnula, on i jeho lidé plakali, naříkali a postili se do večera nad Saulem a Jonatanem i lidem Hospodinovým, jenž padl mečem. K Amalekitovi pravil David: „Krev tvá padniž na hlavu tvou! Ty sám jsi to vyřkl: Pomazaného Hospodinova jsem usmrtil.“
35. Ve svém hlubokém zármutku David zapěl písně smuteční nad Saulem a Jonatanem:
Ó kráso israelská, na výsostech tvých zraněni,
jakť jsou padli udatní!
O hory Gilboe, ani rosa, ani dešť nespadej na Vás,
ani tu buď pole úrodné, neboť tam jest
povržen štít udatných, štít Saulův,
jako by nebyl pomazán olejem,
Saul a Jonatan milí a utěšení v životě svém,
také při smrti své nejsou rozloučeni.
Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli.
Dcery israelské, plačte Saule, kterýž Vás odíval
červcem dvakrát barveným rozkošně,
kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše.
Ah, jakť jsou padli udatní uprostřed boje?
Jonatan na výsostech tvých zabit jest.
Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj, Jonatane.
Byl jsi mi příjemný náramně, vzácná mně byla milost tvá.
Ach jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná.
Povinnosti vůči nepřátelům. Od Davida máme se učiti, že nepříteli svému v neštěstí jeho nemáme odepříti svého soucitu. Avšak nejen soucit svůj máme dopřáti nepříteli v jeho neštěstí; naše náboženství nám káže, abychom pomocným skutkem nepříteli v nouzi jeho pomohli.
Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátíš a dovedeš ho k němu. Uzřel-li bys, an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl po-
