Jonatan a dva jeho bratři zemřeli smrtí hrdinskou. Saul obával se, aby nepadl živ do rukou nepřátel i řekl svému zbrojnoši, aby jej usmrtil. Poněvadž však tento nechtěl meče svého vztáhnouti proti králi svému, vrhl se Saul sám na vlastní meč. Naplněn bolem nad smrtí svého královského pána, vrhl se také zbrojnoš jeho na meč svůj a zemřel. Filištínští nalezli druhého dne mrtvolu Saulovu a jeho synů a na znamení vítězství přibili je na zdě Betsanu. Když obyvatelé Jabeše v Gileadu, který Saul při počátku své vlády vysvobodil z rukou nepřátelských, toto uslyšeli, vykonali krásnou povinnost vděčnosti vůči králi svému. Stateční mužové přišli za noci do Betsanu, sňali mrtvoly Saulovy a jeho synů se zdí městských, dopravili je do Jabeše a tam je spálili. Kostry pohřbili pod tamaryškem a postili se 7 dní světíce smutek.
Sebevražda jest nejvíce hříšnou. Saul nechtěl za živa upadnouti do rukou nepřátel, pročež sám si vzal život. Filištínským tím ušla vítězosláva, že se zmocnili krále Israelského živého. Avšak byla to přece sebevražda a sebevražda dle nauky našeho náboženství jest velikým hříchem.
Pohřbení mrtvých a smutek za mrtvé. Obyvatelé Jabeše prokázali Saulovi a jeho synům poslední službu a láskv zachránivše jejich mrtvoly a pohřbivše je s veškerou ctí. Jest to zbožný náboženský skutek prokázati zemřelým poslední službu z lásky, a pečovati o čestné jich pohřbení.
Smutek za zemřelé jest rovněž zbožnou náboženskou povinností. Smutek nad úmrtím nejbližších příbuzných trvá třicet dní, z nichž prvních sedm dní po pohřbu zesnulých se zachovávají jako smutek přísný. Smutek nad úmrtím rodičů trvá ohledně některých předpisů celý rok.
II. Kniha Samuelova. (שְׁמוּאֵל ב׳)
Davidův smutek za Saula a Jonatana.
34.Sam. II. kap. I. Netrpělivě očekával David zprávy o výsledku boje. Tu přišel Amalekita a oznamoval: „Lid prchl, mnoho jich padlo a také Saul a jeho syn Jonatan jsou mrtvi.“ O smrti Saulově vypravo-
