Stránka:Fischer Otokar - Království světa (1911).djvu/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Medusy slizké, trpasličí svaly,
bezkrevné zjevy z hlubin Cocyta.
A kolem tonoucího tančí kolo
běsové odevšad, jen z Lethe ne,
a polo strhují a vábí polo
údy a prsty horce slepené.

Nad ložem kdosi zoufale se sklání,
že někdo jiný došel hodinky,
a pláče: ó, jak tiché umírání…
Já jmenuji to: kolo vzpomínky.
Ne, nechci vzpomínat a propadat se
v tůň bezhlesnou tak pomalu a tup,
nechci, by bratru, milence ni matce
kles do náručí bezvládný můj trup,
však pro idoly, které jsou mi ničím,
a v hodinu, jíž napřed nechci znát,
kéž slávy lhané horečkou se zničím!

Do lidu prorokovat půjdu rád.