Tato stránka byla zkontrolována
Kolo vzpomínky.
Já hrdý vyznavač radostné vědy
a velkých slibů povrhovatel,
přec jednou rád bych a též naposledy
hustému davu prorokovat šel.
Až spitého mne zvukem slov i leskem,
lid oklamaný zvedne na svůj štít,
pak srdce pukne v hrudi mé; chci bleskem
nad vřavou vln jak stožár sžehnut být.
Tak by to bylo nejkrásnější: k sledu
ni tuchy nemít, že se blíží zmar;
za ruku nikoho se nepovedu,
až půjdu v kraje sešeřených jar;
bez vážné zpovědi a bez vzpomínek
a bez výčitky chci jít v temnotu,
bez doprovodu vil a lesních žínek,
bez pláče, bez faunského chechtotu.
