Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/212

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XXI.

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, s hvězd že vane hlas
»Nuž pojďte, páni blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!« 

My přijdem! Odpusť, matičko,
jíž jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cválá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí.

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

XXVI.

<poem> Vzhůru již hlavu, národe, k nebi své zdvihni oči: viz: jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí!

Toť prostě tím:  ty maličké 
z jadrného jsou fládru, 
ale ty velké a poslušné 
jen z plynových jsou hadrů. 

Troufám, že při té myšlénce srdce ti povyskočí —