Tato stránka nebyla zkontrolována
XXI.
Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.
Nám zdá se, s hvězd že vane hlas
»Nuž pojďte, páni blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!«
My přijdem! Odpusť, matičko,
jíž jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cválá.
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí.
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!
XXVI.
<poem> Vzhůru již hlavu, národe, k nebi své zdvihni oči: viz: jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké z jadrného jsou fládru, ale ty velké a poslušné jen z plynových jsou hadrů.
Troufám, že při té myšlénce srdce ti povyskočí —
