Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/213

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


nuž — buďme tou malou hvězdičkou, kol níž se velké točí!

Jde to, ach jde! jen každý hleď 
k vlastnímu dobře jádru: 
bude-li každý z nás z křemene, 
je celý národ z kvádrů! 

</poem>

XXXIV.

<poem>

Promluvme sobě spolu, 
co je v tom světě širokém, 
co je tu, co je bolu! 

Kde rozvoj je, je boj — po světě boj je všude a bez mrtvol zde nejsou přetvary, i hudba sfér jen války píseň hude a věčně v úrok znějí fanfáry! Ta slunce veškerá, než vojevodí, se slunci kol titánské boje vodí, a každá planeta jich s druhou v turnaj ješí, než šťastna, vítězná se domovině těší; tak zuří boj až k drobným žhounkám dolů po nebe klenu hlubokém —

co je v tom světě širokém, 
co je tu, co je bolu! 

A naše Zem? Kde nové vzrůstá, staré hyne, ach celá Zem je mrtvých oudolí, skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine — kdo doved’ zde by sčítat mrtvoly! Zde válka běsná. Z krve dravec tyje, i slavík sladký v úkor jiným žije, tvor tvora béře v plen i jeho celé žití a žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí. Co horou zde, to hromada je kostí, co údolem, to šachta budoucnosti, a čas v ni hází ve dnův běhu divokém mrtvolu na mrtvolu —

co je v tom světě širokém, 
co je tu, co je bolu!