III.
<poem> Tu na planině široké stavení stojí vysoké; úzká a dlouhá okna jsou, a věž se zvonkem nad střechou.
»»Hoj, má panenko, tu jsem již! Nic, má panenko, nevidíš?««
»Ach pro boha! ten kostel snad?«
»»To není kostel, to můj hrad!««
»Ten hřbitov — a těch křížů řad?«
»»To nejsou kříže, to můj sad! Hoj, má panenko, na mě hleď, a skoč vesele přes tu zeď!««
»Ó nech mne již! ó nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak; tvůj dech otravný jako jed, a tvoje srdce tvrdý led!«
»»Nic se, má milá, nic neboj! Veseloť u mne, všeho hoj: masa dost — ale bez krve, dnes bude jinak poprvé ! — Co máš v uzlíku, má milá?««
»Košile, co jsem ušila.«
»»Netřeba jich víc nežli dvě: ta jedna tobě, druhá mně.««
Uzlík jí vzal a s chechtotem přehodil na hrob za plotem. »»Nic ty se neboj, na mě hleď, a skoč za uzlem přes tu zeď.««
»Však jsi ty vždy byl přede mnou, a já za tebou cestou zlou; však jsi byl napřed po ten čas: skoč a ukaž mi cestu zas!«
