a za hodinu na to hnali se všichni po čerstvé stopě vlka z Winnipegu: smečka psů, pestrý zástup jezdců a zmatený dav pěších mužů a chlapců. Vlk se nebál psů, dobře však věděl, jak nebezpeční jsou muži s puškami. Chtěl se uchýliti v temno jedlového lesa, aby měl kryta záda, ale jezdci byli na volném prostranství rychlejší a zastoupili mu cestu. Odbočil tedy do rokliny, aby ušel kulím, které již za ním létaly. Mohl dostati trnitý drát mezi sebe a jezdce a byl by se jich tak býval na nějaký čas zbavil, ale protože kule létaly, musil se zase přidržeti rokliny. Nyní ho dostihli psi. To nebylo proň žádným leknutím; naopak, nic by si nebyl toužebněji přál, nežli sám se s nimi vypořádat, i kdyby se jich čtyřicet nebo padesát proti němu postavilo. Nyní utvořili psi kruh kolem něho, ale žádný neodvažoval se učiniti naň útok. Jeden štíhlý pes spoléhající na svou rychlost letěl kolem něho, utržil však ránu se strany, že padl na zem. Jezdci vlka objeli velkou zajížďkou, hnali ho směrem k městu a stále více lidí a psů přidávalo se k stihatelům.
Vlk se obrátil k jatkám a střelba musila ustat, poněvadž se zde nalézali na blízku obytných stavení. Teď zase psi shlukli se kolem něho a tvořili kolem dokola tak silný kruh, že se mohl stěží
