kolísavě k východnímu břehu; kde po několika stech metrů zůstávají viset za kořen a na kusy se tříští
Ze stop ve sněhu mohl lovec dále čísti, že psi, zapleteni ve své řemení vespolek se rvali a kousali; jak potom, od sebe odloučeni, po ledě zpátky běželi, ale u mrtvoly svého pána se zase sešli a snědli jej.
Dosti špatný čin, ale aspoň vražda na ně nepadala; tu spáchal vlk,- lovec probrav se z prvního pocitu hrůzy odlehčil si povzdechem a řekl: „To byl on, prerijní vlk. Osvobodil mé malé děvče od Pavla. On byl vždycky k dětem dobrý“
VI.
To rozzuřilo všechny a umínili si uspořádat o vánocích na vlka hon zrovna tři roky po výjevu na hrobě malého Jima. Zdálo se, jakoby se tu byli shromáždili všichni psi z celého kraje. Tři huňatí tažní psi byli zde, bez nichž, jak se správce domníval, by to nešlo, jakož i celý zástup psů ze sousedních statků. Z rána byly všecky lesy na východní straně prohledány a nenalezeno ničeho. Přišla však telefonická zpráva, že hledaná stopa byla viděna nedaleko lesů na jih od města,
