probít. Ohlížel se po místě, kde by měl kryta záda, a když zpozoroval dřevěný most přes pouliční strouhu, skočil do ní a celá smečka stála kolkolem. Muži přinesli železné tyče a jali se jimi most rozbíjet. Nyní věděl, že mu úkryt nepomůže. Vyskočil, aby se tváří v tvář utkal o život se svými nepřáteli.
VII.
Konečně, po tříletém boji, stál proti nim sám, on, jediný proti čtyřiceti psům a mužům s puškami, kteří stáli za nimi jako v záloze, ale přes to jevil touž neohroženost, jako onoho zimního dne, kdy jsem ho poprve spatřil. Zrovna jako tenkráte křivily se mu rty, slabiny se mu chvěly a žár jeho žlutozelených očí svědčil o nezlomné síle a divokosti. Psi se naň vrhli — v jich čele nikoli mohutní tažní psi, kteří ho příliš dobře znali, nýbrž nějaký buldok z Winnipegu. Bylo slyšet cupot četných psích tlap, štěkot smečky vystřídal se s hlubokým vrčením, potom bleskurychle rozehnaly se ryšavé čelisti v před, útok v okamžiku odrazil se nazpět a zase tu stál rozzuřený starý lupič sám jako pevná skála, o niž se vlny rozbíjejí. Třikrát hnali se naň a třikrát ustoupili, nechavše
