Cleant. Jak chladný v zlosti své a zarytý!
Lud. A s cností posměch vede ukrytý.
Orgon (bez sebe). Jakže? za to, že z bídy vyrval jsem
a dobrem obsypal tě v bludu svém,
tě víc než ženu, dítky miloval,
za to v žaláři mám teď trpěti?
Bídníče!
Tar. Dík jsem vždy ti zachoval —
a s srdcem krvavým jdu v zápětí
vyšší to povinnosti občana,
věrnosti k trůnu, sluhy, měštana;
pro všecko hluch, bez bázně před želem,
hotov jsem svazky s bratrem, s přítelem
za krále, státu blaho v obět dát
a z nebezpečenství je retovat.
Teď ptám se vás: jak moh’ bych spáti jen,
bych váhal odhalit to spojení,
v němž s vámi Argant vypovězený
byl k zradě trůnu tajně srozuměn?
Tu není díku, jímžto poctivec
by nepovrh’ pro svatou tato věc;
jmění, život, krev, přátely i čest
z nás každý pro vlast dáti dlužen jest.
Orgon. Když ti tak milý povinnosti hlas,
proč dříve již jsi neopustil nás?
Než teď, že pomsty mé se máš co bát
i řetězů za svoji hanebnost —
pro krále ne, ni pro občanskou cnost —
svou spásu chceš v mé zkáze vyhledat.
Lud. (ohnivě). Tak, doufá on, že jmění kradené
nejlehčej zůstane mu zjištěné;
on ze všech stran chce nás jen obludit
a nás vší mocí z domu vypudit.
