Bojím se — píše mi — že buřič ten
co nejdříve již bude uvězněn.
Tak žalobník vás zvát se osmělil
a chlubil se, že zpouru objevil.
Orgon (klesne do lenošky).
Ha! ještě to!
Val. Co peněz moh’ jsem vzal,
bych rychle vám je nyní odevzdal;
k službám vašim stojí i zapřažen
můj kůň i vůz před domem nastražen,
jenž na jisté vás místo dopraví.
Již prosím jen beze vší přípravy!
Brzy, doufám, vrátíte k nám se zas.
Orgon. Ó velkodušný! jak se vřele nás
ujímáte v té bídě nevšední!
Cleant. Již, pane, pryč! to slovo poslední!
K díkům pozděj’ se najde místa dost.
Orgon. Ó jaký žal! jaká to zoufalost!
Vy všickni s Bohem již! — snad na věčnost!
(Zoufale je objímá a odchází.)
Výstup 4.
Tartufe. Policejní důstojník, pak stráž. Předešlí.
Tar. (potká Orgona ve dveřích).
Jen ne tak rychle, pane, na útěk!
Jeť pro vás přichystán již útulek,
jenž bez vší pochyby na delší čas
v bezpečnou náruč svoji pojme vás.
Lud. Jaká to strašná drzost! Bůh to suď!
Orgon. Poslední rána! Nuže, buď jak buď!
Ty zrádce, lstivý pse a zlosyne
Tar. Jen tupte mne! Tím cnost má nezhyne;
již dávno trpět já si přivykám;
za dobro státu pak vše podnikám.
