Orgon. O děkuji! Však co jste nyní chtěl?
Loyal. Náš pan Tartufe, ten hodný, zbožný pán,
jejž ctíte tak, jak toho hoden jest,
jemuž jste otevřel svou celou pěst
a vše, což vašeho, mu daroval,
vás mnou pozdravuje a žádá jen,
byste jej déle již nezdržoval
a tento dům, jenž jemu přivtělen,
co nejrychleji navždy zanechal.
Na důkaz tímto plnou moc mi dal.
Cleant. To může se i někdy jindy stát.
Loyal. Prosím, mám rozkaz ještě dnešní den
dům tento donatáru odevzdat.
Však buďte, pane, přec ubezpečen,
že všecku šetrnost a zdvořilost
zachovám já, plně svou povinnost;
ještě i byty vám tu ponechám,
jen když mi beze všeho odporu
k nim klíče dáte a pak závoru.
Já, jak se rozumí, pak prohledám
celičký dům a všecko spíšu jen,
co zůstat má, co smí se vzíti ven.
Též stráž mi dána jest, jež pozor dá,
by z domu se nic nevyneslo snad;
vojáků deset teď tu napořád
bez hluku, přítrži přebývat má,
jenž budou vám i sloužit k ochraně.
Též béřu na sebe, do zítřka až
vás nebouřit — pak ale nezvaně
každý svůj raneček si hezky svaž
a s vším, co vidí kde můj bystrý zrak,
kam libo vám se odstěhujte pak.
Orgon (ke Cleantovi).
O poslední bych groš já dáti chtěl,
kdybych jen chlapa toho schromit směl.
