Vyhledali tedy sklep, jenž byl Írelovým bytem.
Krav tam nebylo.
»Jak jste mi mohl včera říci, že máte dvě krávy!« vytýkal mu druhého dne boháč.
»Ach odpusťte«, omlouval se Írele, »takhle jsem to přece nemínil. Neměl jsem na mysli židovské slovo »ký«, nýbrž dvě hebrejská »kí« z verše Písma svatého: »Neboť v Bohu raduje se srdce naše, neboť v jeho svaté jméno doufáme.« — Hebrejské »kí« totiž znamená: neboť…
Írelovi se narodil ve Lvově hoch. Pojmenoval jej Šlojmele po svém svatém učiteli. Reb Lejb Mímeles byl kmotrem při obřízkách.
Bohatý kmotr zahrnoval od té doby Írelovu rodinu dary. A tak byl Írele nucen ze Lvova uprchnout. Uprchnout před kmotrovou štědrostí. Zbohatnout totiž Írele nechtěl. Sloužit Pánu Bohu třebas i v největší chudobě od malička až do smrti je krásnější než veškeré statky tohoto světa.
Jednoho dne sedl tedy Írele s rodinou na vůz a odstěhoval se do maličkého a chudobného městečka Strelisky, aby byl napříště ušetřen darů bohatého mecenáše. Odtud Írelův šlechtický titul: Reb Írele ze Strelisky.
Sláva byla Írelovi stejně protivná jako bohatství. Říkal: »Lépe je člověku, skočí-li do rozpálené huti, než aby se stal slavným.«
Streliští chasídové byli právě tak chudí, jako jejich světec, svatý reb Írele. To proto, že — jak ostatně už víte — reb Írele svým chasídům statky pozemské vymodlit nechtěl, ačkoliv tak činívají všichni jiní cadýkové. Reb Írele se modlil toliko za duchovní blaho svých věrných.
Tuto podivnůstku mu kdysi vytýkal jeden světec,
