Podívá se otec a vidí, že cestující jsou Židé jako on. A už jsou tady.
»Hej, strýčku, proč pláčete?« volají.
»Syn se mi narodil,« povídá otec. »Je tomu právě dnes osm dní. Má teď být pojat do svazku Abrahamova…«
Nedopověděl. Pláč mu zalil ústa.
»Jaká šťastná náhoda!« smáli se neznámí. »Je nás právě deset a je mezi námi i rabín. Taky moj’l (obřezavač) je tu. Ba dokonce i jeden muzikant je mezi námi. Ten nám může po obřízkách zahrát, abychom si pěkně zatancovali. Není to žádný šumař. Také jídla bude habaděj. Jedeme od veselky a vezeme si hojnou výslužku. I kořaličku máme.«
Zkrátka byla to tenkrát obřízka, jaké v té dědině oko nevidělo a ucho neslyšelo, co svět světem stojí. Když bylo po všem, nasedli milí hosté zase do vozu a odjeli. Nikdo jich už nikdy nespatřil.« —
Chtěli byste už asi vědět, kdo že ti neznámí byli?
Inu: Král David byl ten muzikant, co jim při obřízkách vyhrával. Mojžíš byl tím rabínem, jenž jim slovo Boží kázal. A praotec Abraham sám obřezával. Kmotrem byl prorok Eliáš. Snad se už dovtípíte, kdo byli ti ostatní.
Až přijde mesiáš, se všemi se shledáme. Zatím jim jen zazpíváme tu naši starou chasídskou píseň. Zpívejte ji pěkně všichni se mnou!
Avrúmku, Avrůměnku, náš starý tatěnku, náš starý tatěnku!
Čomu ty nechodyš,
čomu ty neprosiš
Pána Boha za nás, Pána Boha za nás?
Aby Bes-hamikdoš náš zbudovaty,
naše díty in dr Tojre vjiraš šomajim vychovaty,
