Bylo to obdivuhodné. Všechno, všecinko, co kdy púric četl v knihách, bylo v slovech Írelíčkových, a ještě mnohé, o čem se těm púricovým filosofům nikdy ani nesnilo.
Když bylo Írelíčkovi třináct let, znal všech třicet šest částí Talmudu i celé čtyři díly Šulchan áruchu. Když dovršil rok patnáctý, rozuměl všem tajům kabaly. Z široka daleka přicházeli žáci, aby je reb Íre v tajemství Boží zasvětil. A dobrotivý Írelíček nedovedl odpírati.
Spisy Majmonidovy znal svatý reb Írele streliský doslova nazpaměť i s komentáři.
O svém zrození vyprávěl jednou po letech toto:
»Můj otec, blahé paměti, byl s počátku vozkou, později krejčím. Bydlil na vesnici a byl velmi chudý. Ve vesnici nebylo Židů. Když jsem se narodil, nebylo po ruce předepsaných deset mužů, abych v jejich středu byl obřezán a pojat do svazku praotce Abrahama. Nelze vylíčit otcovu bídu. Neměl ani tolik, aby deseti mužům zaplatil cestu ze sousedního města, jak vesničtí Židé v těch dobách v podobných případech činívali. A kde měl chuděra ještě k tomu vzít oběd pro tolik lidí?
Když nadešel osmý den po mém narození, den, v němž novorozeně má být obřezáno, vyšel otec z chalupy a nevěda si rady usedl na mez. Důvěřoval ve Všemohoucího, že mu pošle pomoc, že náhodou snad půjdou kolem židovští pocestní, kteří ho z nesnází vyprostí a pomohou mu splnit náboženskou povinnost podle zvyku a předpisu. Hodina za hodinou ubíhala, avšak právě toho dne se jediný židovský pocestný neukazoval.
Když tak uběhlo celé dopoledne, dal se otec do pláče. A hle, v tom okamžení přijíždí z dálky vůz.
