A od té chvíle se počalo onomu chudému chúsidovi vést stále lépe a lépe. Dluhy brzy zaplatil a už nikdy ničím netrpěl.
Byl také v zápětí vypátrán. Stopa saní v čerstvém sněhu, vedoucí od jeho chalupy až k domu svatého Streliského, jej prozradila. A že za tím vším vězel přemyšlanský Majrlíček, nezůstalo ovšem také utajeno.
— »Vidíš,« řekla tenkrát paní Fráde svému svatému manželi. »Ty se na Majrlíčka hněváš, a on je takový hodný a takhle se o nás stará.«
A tím byly ukončeny válečné operace Strelisky proti Přemyšlanům.
Zase jednou se naplnila pravdivá slova Talmudu: »Učenci rozmnožují ve světě mír.«
Hluboké přátelství bylo mezi Majrlem a svatým reb Jisrúlem z Riženu. Jednou před svátkem letnic poslal k riženskému světci posla s dotazem, jak se zachovat o nastávajícím svátku, až bude jísti »kreplach«.
Nejdříve však musím milým čtenářům a hlavně čtenářkám povědět, co to jsou tahle židovská »kreplach«. Nuže: kreplach jsou knedlíčky nekynuté nebo taštičky třírohé, na drobno sekaným masem plněné. Jíme je celkem jen čtyřikrát do roka. Letnice jsou jedním z těchto velevýznamných dnů. Jenže o letnicích neplníme kreplach masem a nevaříme je v polévce jako jindy, nýbrž plníme je tentokrát tvarohem a vaříme je zvlášť. Jestli jste ještě nikdy nejedli kreplach, mnoho jste ztratili.
A právě pojídání těchto kreplach o nastávajících letnicích dalo tehdy Majrlíčkovi mnoho přemýšlení. Dotaz k riženskému světci zněl totiž takto:
— »Co má Majrlíček dělat s kreplach? Má sníst jen jedno krepl — to by bylo pro Majrlíčka málo. Dvě kreplach přece jíst nemůže. Neboť pojídání dvojic je škodlivé. Vždyť v Talmudu stojí, že Ašmodaj, ná-
