svém odchodu s tohoto světa. Po jeho smrti vznikly totiž spory o osobu jeho nástupce. Jedni chtěli, aby se jím stal mladší, velmi učený syn Šúlemův, reb Šíjele, druzí se snažili uplatnit podle zvykového práva chasídských rodin rabínských syna nejstaršího. Však on byl také odhodlán hájit to své svaté právo do krajnosti! — Když tedy reb Šíjele podle přání své »strany« přistoupil k oltáři a přeplněná modlitebna s napětím očekávala, jakou ‚cestou‘ bude nový cadýk sloužit Bohu, tu se snažil tenhle jeho starší bratr prodrat davem, aby mladšího odstrčil a jeho místo před oltářem zaujal. Již se blížil, když tu náhle ucítil na rameni rukou. Obrátí se, a hle, stojí tváří v tvář zemřelému otci, svatému reb Šúlemovi, který mu výstražně kyne, aby od svého úmyslu upustil. Tak zůstal po svém otci belzským rabínem syn mladší, reb Šíjele, a dům Boží byl ušetřen hanby, znesvěcení Jména Páně, násilí.
Ani potom neopustil svatý reb Šúlem svou milovanou obec chasídů. Při naší společné modlitbě přichází do naší synagogy a usedá na starém místě, kam se nikdo jiný proto nesmí posadit. A o velkých svátcích opouští jeho žijící potomek a nástupce i své místo a staví se vedle modlitebního stojanu, před nímž se modlí baal-tfile. (To je zvlášť zbožný chúsid, který je, podobně asi jako v západní Evropě kantor, pověřen předříkávat modlitby.) S ním hledí rabí společně do jednoho machzoru (modlitební knihy). Neboť tu přichází svatý reb Šíjele, zatím též už dávno zesnulý, a usedá na místě svého žijícího potomka, vedle svého otce, svatého reb Šúlema. Oba jsou ovšem neviditelní pro přítomné chasídy. Jen baal-tfile se musí chránit, aby při modlitbě »Korunou krášlíme Tebe«, nepozdvihl zraku s modlitební knihy. Neboť v této chvíli může on jediný spatřit jejich svaté zjevy. A běda mu, prozradí-li se nějak, že uviděl plavý vous reb Šúlemův! Takový baal-tfile nepřežije rok. Dosud však
