Stránka:Devět bran.djvu/59

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

snad nikdo z těch, jimž bylo přáno zemřelé světce spatřiti — a bylo takových baal-tfilů už několik — nedovedl se trvale přemáhati a zachovat mlčení. Jejich vzpomínka budiž nám požehnáním a Světlo jejich zásluh nechť nás chrání, neboť již dávno jsou jejich duše spjaty svazkem věčného života se všemi spravedlivými a zbožnými v zahradě Ednu, AMEN!

Vy však, kdo žíti chcete, do té druhé Brány se mnou vejděte, neb tam se dočtete —

že dobytek přemyšlanský morem je zasažen, Majrlíčka přemyšlanského poselstvím však opět uzdraven — Jak se svatý Majrlíček za ty hříšníky zasazuje a kterak Pánu Bohu vzdoruje — Majrlíček že nechce posvětit šabes při víně neboli jak žehná medovině — Křesťan pak že Majrlíčkovým chúsidem se stává aneb jak ty boty rozdává. — Jak svatý Írelíček ze Strelisky chce přemyšlanskému Majrlíčkovi odníti magické schopnosti — Majrlíček pak že neví, jak kreplach jísti — Svatý Riženský mu však radí moudře — A jak na konec shasnou svíce v Sadagoře. — Že to všecko znáte, ať mi nikdo neříkáte — vypovímť to věru, svatě; páté přes deváté.