tím do mystických spisů svatého ARÍ, ovšem porozumíte-li jim.
Je také jedno veliké tajemství v omývání rukou, jehož ani v spisech svatého ARÍ nenaleznete. V každém pokolení žije jen jediný světec, jemuž Nebesa ono tajemství vnuknutím oznamují.
Jestliže si ruce před jídlem podle zákona nemyjete, vydáváte se tím v nebezpečí, že se vám povede jako onomu hostovi, o němž nám vypráví Talmud strašné věci pro výstrahu.
Ten člověk přišel do hospody a poručil si oběd. Hostinský si všiml, že host před požitím chleba si neopláchl rukou, a usoudil z toho, že to není Žid, nýbrž nějaký Řek nebo Aramejec, zkrátka pohan. Předložil mu tedy k obědu — vepřovou se zelím. Hrozný omyl vyšel najevo až po jídle.
Z toho vidíte, jak každý hřích má v zápětí hřích druhý, ještě větší.
Kdo je nedbalý při omývání rukou, bude postižen po smrti těžkým trestem. Trestem, jímž bývají stíhání jen vražedníci, kteří prolili krev nevinného. Takové duše budou zaklety do vodopádu. V zimě v létě budou na ně chrleny proudy dravých vod, bez přestávky, bez oddechu. Zvláštní zhoubní poslové Boží budou pověřeni, aby nad ubohými odsouzenci bděli, tak aby nemohli spravedlivému rozsudku ani na okamžik uniknouti, pokud vina není smyta a usmířena.
Zato ten, kdož po celý život příkaz mytí rukou správně podle předpisů ostříhá — dojde v ráji odměny nevypověditelné.
»Byl jednou jeden veliký hříšník,« vyprávěl kdysi svatý reb Šúlem. »A ten hříšník po celý život nevykonal ani jediného dobrého skutku. Jen hřešil a hřešil, na Boha nepamatoval. Jeden příkaz však povždy věrně plnil, jak ho tomu matka již od dětství
