o ještě jednom tuze důležitém příkazu. Porozumíme potom lépe velmi pěknému příběhu, jejž svatý reb Šúlem jednou vypravoval. Tak tedy nejdřív o tom milém příkazu.
Je to příkaz o oplachování rukou. Vykonáváme jej takto: Nalejeme si do hrníčku čistou vodu, nejdřív se však přesvědčíme, zdali je ten hrníček neporušený. Tak ne abyste si snad tu vodu nalili do kořenáče! Ten má ve dně díru. Také na pokraji hrníčku nesmí být ani vroubek. Takový rovný kraj musí mít jako je nůž, jímž košerujeme. Hrníček s vodou vezmeme do pravé ruky, z pravé ruky si ho dáme do levé ruky a z levé ruky na pravou ruku si vychrstneme polovinu té vody. Vezmeme hrníček do pravé ruky a z pravé ruky si polijeme levou ruku zbytkem vody. Ruce si zamneme, Pánu Bohu požehnáme, »že nás posvětil svými příkazy a nařídil nám, abychom si umývali ruce«, načež si ty milé ruce řádně utřeme. Vždyť máme při té celé svaté ceremonii ručník přehozený přes levé rameno. A vůbec nenosí pořádný chúsid v kapse jen kapesník, ale také vždycky ručník. Při utírání máme mít levou ruku neustále tím ručníkem přikrytou. To každý neví, ale je to velmi důležité. A když si tedy ruce takhle umyjeme a opravdu dokonale a svědomitě utřeme, smíme konečně požehnati chléb a pojísti.
Jestliže si každého pátku před šabesem neořezáváte nehty, prohlédněte si je před omýváním, není-li za nimi špinka, v kterémžto případě by mohlo být to vaše omývání pokládáno za neplatné. Když si nehty řežete, dbejte, aby se vám ani jeden nehýtek neztratil, a všechny ihned spalte, abyste se s nimi nemusili po smrti hledat. K spalovaným nehtům nezapomeňte přiložit dvě dřívka, dva svědky.
V oplachování rukou jsou veliká a vznešená tajemství. Každý se o tom můžete přesvědčit nahlédnu-
