Talmud, a vzpomínáme si, jak ten či onen verš vykládal některý světec. Nezastavujeme se však ani na okamžik. Řítíme se neustále dál a dál, neustále výš a výš. A nač ještě k tomu ke všemu myslí při modlitbě světci! Na nejvznešenější tajemství kabaly. To jsou věci tak těžké, že to nelze ani vylíčit. Jen nahlédněte do komentáře svatého ARÍ k modlitební knize! Hlava se vám zatočí jako na kolotoči.
Ploužíme se my, nicotné ‚krůpěje páchnoucího toku‘, oceánem hmoty pomaleji a lenivěji než ten nemotorný sumec bahnem hluboké tůně. Ale modlitby vytržení — snad i vy jste takové okamžiky někdy prožili — povznáší nad všechny světy, hmotné i duchovní. Až do onoho prvotního bodu, v němž je obsaženo vše; všechny světy, časy a věky, všechny duše, všichni duchové, celý zákon Boží a veškerá jeho tajemství, všechno, všecinko, jako ten strom v semínku. Všechno v jedné jediné nedílné jednotě! A tím prvotním bodem jest první slovo tajemné Písma svatého: BERÉŠIS — — Na Počátku. Vždyť odtamtud, z tohohle slůvka, vylezlo veškeré Stvoření tak jako ten hlemýžď z domečku svého, a tam se povždy zase utíkáme, když je našim duším nejhůře. Jen si však, prosím, nemyslete, že vám tu povídám tohle své rozjímání o bleškách, sumcích a hlemýždích, o těch živočiších nečistých a zakázaných, jen snad proto, abych vás pozlobil. Vězte, že tak jako nás stvořil Pán Bůh k svatému obrazu svému, zrovna tak stvořil i ta hovádka nečistá k obrazu. K obrazu světů tajemných a jen a jen pro naše poučení. Jest po svém každé zviřátko obrazem některého dávného světa, a těch světů byla před stvořením našeho už hezká řádka. Nechtějte však, abych vám povídal i o tom, neboť jsou to veliká tajemství.
Nechci vás trápit opakováním známých věcí. To jsem už řekl. Je však nutno, abychom si tu něco pověděli
