A svatý reb Šúlem — kéž nás chrání jeho zásluhy — uslyšev tuhle odpověď, se usmál a pravil:
— »Drž se, Mordche!«
A Mordche Pelc se držel. Jen co je pravda. Takový krásný paličák to byl, a tak veliká byla ta jeho víra!
Že na onom světě vede světec své chasídy přímo do zahrady Edenu je známo. Bude to ostatně docela jednoduché. Chasídové se ho chytnou za »gartl«, chci říci za opasek, a on je na tom opasku všecky do ráje vtáhne.
Gartl je i jinak velmi důležité náčiní pravého chasídského člověka. Je to tlustý motouz z černého hedvábí, který si ovinujeme kolem pasu své bekiše (kaftanu). Konce gartlu jsou ozdobeny pěkným třepením. Dlouhý má být gartl tak, abychom si jej mohli ovinout kolem pasu třikrát. Nosíme jej celý den. Zejména nesmí chyběti při modlitbě, při studiu Zákona a při jídle. Talmud praví, že toliko hořejší část lidského těla, hlava, prsa a ruce, je stvořena k obrazu Božímu. Dolejší částí, s jejími funkcemi zažívacími a vyměšovacími, podobá se člověk zvířeti. Tak vytyčuje gartl hranice mezi božským a zvířecím na člověku a zabraňuje ‚srdci vidět hanbu‘. Když si ráno ovinujeme gartl, říkáme pěkné požehnání: ‚Požehnán budiž Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi opásal Izraél silou a mocí!‘
Dbejte, aby se vám nikdy neudělal na gartlu uzel! Při modlitbě pobíhá totiž kolem pasu po gartlu čert. Mohl by se na uzlíku zastaviti a vaši modlitbu schlamstnouti.
Však také hlásky slova »šeker«, t. j. lež, jsou stejné jako hlásky, z nichž je složeno slovo »kešer«, t. j. uzel. A na chasídském člověku má být všecinko pravdivé. Opravdivá vroucnost našich modliteb nesmí tedy být rušena ani tím uzlíčkem na gartlu.
Z podobné příčiny chodíme, my, belzští chasídové,
