celý, celičký, v své veliké pokoře a v své lásce k Božím příkazům vtělil do citronu, do esrigu, který podle zákona Mojžíšova držel při sváteční modlitbě v ruce (esrog nebo etrôg, druh citronu, dovážený z Palestiny). Tak cele se do toho esrigu vžil, že jej, světce sama, ani vidět nebylo.
Šúlem z Kamiky nebyl ovšem žákem obyčejným. Důkazem toho je třebas jeho zázračná pohotovost ve výkladě Písma. Jednou se ho ptal jeho učitel, reb Šúlem belzský:
»Stojí psáno (v první knize Mojžíšově, kapitola 8., verš 13.): »A Tys mi pravil, dobré, dobré učiním tobě…« Těmihle slovy vzýval praotec Jakub Hospodina podle doslovného znění hebrejského textu. »Ale kdepak jsme kdy slyšeli,« tázal se belzský světec žáka, »že Pán Bůh tak Jakubovi před tím někde pravil? Vždyť nikdy mu neslíbil, že mu bude činit dobré; a k tomu ještě dvakrát, to přece vůbec není v Svatém Písmu nikde napsáno!? Jak tedy mohl Jakub říci: »A Tys mi pravil…?«
»Je to psáno,« odvětil Kamický hbitě. »Je to psáno hned na počátku, když Pán Bůh tvořil svět. Neboť sedm dní Prvopočátku jsou projevem oněch sedmi vlastností Božích, jejímiž představiteli je též Sedmero Pastýřů: Den, prvý, neděle, je Láska Abrahamova. Pondělí je Síla Izákova, úterý — Pravda Jakubova. Středa je Moc Mojžíšova, čtvrtek Pokora Aronova, pátek Věrnost Josefova a sobota je Vláda Davidova. A v každém dni je psáno na počátku První knihy Mojžíšovy: I viděl Bůh, že je to dobré. O pondělí ovšem výjimečně není psáno, že je dobré. Vždyť Silou Izákova pondělí bylo stvořeno též Peklo a to není právě tuze dobré. Však se také v pondělí nikdy nevydáme na cesty vědouce, že pondělí není dnem příliš šťastným. Zato však v úterý, které je projevem Pravdy Jakubovy, je psáno dvakrát (verš. 10. a 12.):
