kdo jí. Patrně nevzpomněla na svatého reb Majrla v Přemyšlanech. Ten ovšem také věděl, co se v nebi chystá a stejně i to, co Malkele usoudila. Odtud jeho vzkaz, který v poslední chvíli přiměl paní Malkele, aby ještě jednou v nebi zakročila a tak od milých kapounů odvrátila neblahé rozhodnutí soudu nebeského.
Dobrotivá Malkele! Požehnaná budiž, hospodyňko starostlivá!
Reb Šúlem se od své výtečné ženy nikdy nevzdaloval a proti zvyku všech zbožných s ní i společně jídal u jednoho stolu. Zdálo by se na první pohled, že je to v rozporu s konáním skutečného světce. Opravdové zbožnosti reb Šúlemově to však nemohlo být na závadu. To vystihl správně jiný světec, který byl kdysi hostem reb Šúlemovým a který potom prohlásil: »Reb Šúlem žije se svou ženou v stavu takové nevinnosti jako Adam s Evou v ráji před hříchem.« Byla to pravda. Žili vskutku jako v ráji.
Proto také oslavujeme my, belzští chasídové, památku svaté Malkele až dodnes každoročně. Dne 27. v měsíci adaru slavíme výročí jejího úmrtí se stejnou okázalostí jako výročí úmrtí každého jiného světce, ne-li ještě pietněji.
A nyní poslyšme, s jakou láskou plnil svatý reb Šúlem Boží příkazy! Kamický (Kamionka) rabi, rovněž Šúlem jménem, tehdy ještě prostý žák belzského, přišel do Belzu o svátku Podzelené. Vstoupil do modlitebny právě ve chvíli, kdy se náš reb Šúlem modlil před oltářem se svými chasídy sváteční modlitbu Halél. Slyší žák hlas vroucí modlitby mistrovy a raduje se. Chce ovšem popatřit také v svatou tvář učitelovu, na níž se neustále obráželo světlo slávy Boží. Marně však hledá svého mistra. Nikde ho nevidí. Konečně jej nalezl tam, kde by ho zcela jistě žádný obyčejný člověk nehledal. Reb Šúlem z Belzu se totiž
