Také reb Áron Mesiáš si přál takové půtky se zázračnou ženou.
Ach, bylo vám to dopuštění, tahle dišputace mesiášova s ďáblem! Div že druh druha nespálili žehem svého dechu. Skály vyvraceli z kořenů moudrostí a vtipem a mleli jednu o druhou na moučku.
Na konec se žena vytasila s otázkou, na kterou ani mesiáš nedovedl odpověděti.
— »Sama ti tedy odpovím. Ale je to veliké tajemství. Nikdo mimo nás dva nesmí je zvědět.«
Mesiáš nevěda, koho má před sebou, kázal, aby všichni přítomní opustili jizbu. Ani dítě nesmělo zůstat. O tak vznešené tajemství prý šlo!
Teprve když se za posledním zavřely dveře, poznal mesiáš, že pochybil. V zápalu učené pře nevzpomněl slov svatých učenců, kteří nám v Talmudu zakázali pobýti třeba jen jediný okamžik s cizí ženou o samotě.
Bylo pozdě. Svaté poslání mesiášovo bylo znesvěceno a jeho pozemská pout končila. Bylo to dne 6. v měsíci tyšrí. Ďábel slavil vítězství.
A tak musíme dále čekati na spásu. Snad ještě dlouho, velmi dlouho.
Jen starý náhrobek na belzském hřbitůvku nám dokazuje, že tam skutečně kdysi žil mesiáš; reb Áron Mesiáš.
Svatý reb Šúlem zaujal tedy místo mesiášovo.
Zázračné vlastnosti nabyl reb Šúlem zásluhou své zbožné ženy, paní Malkele.
Dny obětoval reb Šúlem studiu Talmudu. To nebylo tajemství, a také to nebylo nic zvláštního. Za oněch dob téměř všichni zbožní nic jiného nedělali, než že celý Boží den v Talmudu hloubali a starosti o rodinu ponechávali svým trpělivým manželkám. Ty dobře věděly, že jim to bude na onom světě hojně oplaceno. Že za svou obětavost budou smět s manželi sedět
