vat společně. Šúlem vložil do podniku celé své jměníčko.
Jenže obchod neprospíval. Zakrátko pozbyl Šúlem všeho, co měl, a společník též.
— — »Neřekl jsem ti, že se s ním do ničeho nemáš pouštět?« — tázal se svatý Jasnovidec společníka, když přišli opět do Lublína. A obrátiv se k Šúlemovi pravil:
— — Dokud jsi měl peníze, nechtěls být rabínem, ač jsi k tomu předurčen. Nyní, když ničeho nemáš, musíš se jím stát, ať chceš nebo ne, abys sebe a svou ženu uživil. A teď tedy snad chápeš, proč jsem ti k obchodu radil…
A tak se musil milý Šúlem stát rabínem, jako bývali jeho předkové, a přijal místo v Belzu.
Belz je malá, ale starobylá a slavná obec. Dříve než se stal v Belzu rabínem svatý reb Šúlem, zastával tam úřad rabínský sám — mesiáš!
V každém pokolení žije mesiáš. Žije kdesi v ústraní nikým nepoznán. Nesmí se světu projeviti pro naše viny. Ale tenkrát věděl už celý svět, že mesiáš je tu, že žije v Belzu a že se jmenuje Áron.
Celý svět o tom věděl a radoval se. Pozemšťané i nebešťané.
Jen ďábel se netěšil. Nemohl se spřátelit s myšlenkou, že se má rozloučit s vládou nad světem a odevzdat žezlo mesiáši.
I proměnil se ďábel v ženu. V ženu vynikající krásou a — to je právě to neobyčejné — moudrostí. Tak přestrojen vydal se na cestu.
Chodil od města k městu a všude se dával do učených rozhovorů s vynikajícími rabíny. Nikdo netušil, kým učená žena je. Ale všichni učenci, které přiměla k hovoru, byli jejími argumenty poraženi, ať mluvili o čemkoliv. Zvěst o ní letěla světem.
