u toho je teplo i jiným lidem. Kdo však se před zimou jen chrání, ten zahřívá sice své vlastní tělo, ostatní lidé však mohou při tom zmrznout. A právě takovým je světec, který by sice byl schopen celičký svět ozářit světlem své duše a teplem svého srdce, on se však zahalí v mlčení jako do kožichu a nechá si všechno své teplo jen a jen pro sebe.«
Mlčení je arci také velmi svatá věc. »Mlčení je ohrada, za níž se rozkládá pole moudrosti,« praví Talmud. Z Talmudu však víme i jinou zajímavou věc o mlčení. Můžeme si jím prodloužit svůj život pozemský. Víme totiž z Talmudu, že smrt se tu a tam splete a omylem si vezme člověka, jemuž dosud neudeřila hodinka a jenž měl tedy podle práva a spravedlnosti ještě dlouhá léta žít na této zemi. S nevyžitými léty takového nešťastníka si potom anděl smrti počíná velice rozumně. Přidá je jinému člověku. Prodlouží jimi — jak vlastními ústy v Talmudu vypovídá — věk učence, který při učené disputaci s kolegy měl někdy pádný argument po ruce, argument, jímž mohl každého protivníka omráčiti; držel však ústa na uzdě a neříkal nic, mlčel. Takovou cenu má tedy mlčení. Prodlouží život. Jen nahlédněte do Talmudu, najdete to tam. — — A svatý ARÍ, Světlo jeho zásluh nechť nás chrání, učí, že ten, kdo vydrží mlčet nepřetržitě čtyřicet dní, získá tím bezpečně dar ducha svatého. Je také s dostatek známo, že svatý reb Nachmen z Braslevy ukládal kajícníkům den mlčení místo postu. Když tedy teď víte, jak krásnou věcí je mlčení, povím vám pěkný příběh o našem reb Mendelovi.
Tehdy byl Mendele ještě jenom žákem Svatého Žida. Jednou se kdesi sešel s reb Lejzrem, vnukem svatého Kazatele kožnického. Oba mladí světcové usedli vedle sebe na lavici, chasídy všechny z jizby vykázali a sami seděli a mlčeli. Seděli hodinu a mlčeli, seděli dvě hodiny, mlčeli. Chasídové co chvíli do
