Bylo skutečně pozdě. Pozdě, příliš pozdě projevil tchán lítost nad svými špatnými skutky. Jeho osud byl už dávno zpečetěn. Ani sám Svatý Žid nemohl již změnit rozsudku Nebes. V krátké době nato tchán zemřel. Byl to spravedlivý trest Boží za to, že tolik urážel tak učeného člověka, jakým byl jeho zeť. Od onoho času však počalo vzcházet slunce slávy Svatého Žida divotvůrce. Slunce, jež nikdy nezapadá.
Svou manželku choval potom Svatý Žid ve veliké vážnosti a úctě po všechny dny života svého. To je konečně samozřejmé. Byl by ji jistě ctil i kdyby mu nebyla bývala takovou oporou v jeho strádání. Všichni ctíme své ženy, jak nám svatý Talmud radí: »Ctěte manželky své a dobře se za to budete míti!«
Na trestu, který stihl jeho tchána pekaře za všechna ta příkoří a ústrky, jimiž častoval zetě učence, potvrzuje se však pravda jiných slov Talmudu: »Ohřívej se na ohníčku učenců, dej si však pozor, ať se nespálíš! Neboť kousavost učenců je jako liščino kousnutí a jejich pichlavost je štíra bodnutí a jejich důvěrnost hada uštknutí. A každičké slůvko učenců žhavý uhel.«
A učencem byl Svatý Žid vskutku. Před jeho ostrovtipem a jeho kritickým duchem neobstála ani nejučenější díla dávných talmudistů. Nám obyčejným lidem se zatočí hlava, když nahlédneme do složité problematiky takového veledíla jako je »Urim vetumim« od slavného pražského talmudisty a kabalisty svatého rebe reb Jojnysna Ajbšice. On, Svatý Žid, když knihu pročetl, prohlásil, že v ní shlédl jen tři »trochu pozoruhodnější místa«… Nic víc!
Svatý Žid byl však nejen nesmírný učenec, veliký divotvůrce a přitom vzorný manžel. Dovedl také vyprávět krásné příběhy, velmi poučné, jak hned na jednom uvidíme.
Kterýsi manžel si před ním stěžoval na lakotnou ženu. Chasídi neměli pro nešťastníkovy strasti poroz-
