Stránka:Devět bran.djvu/209

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

pomáhají, aby oči jeho mohly vylučovat slzy. Neboť pláčem se mozek očisťuje.

Člověk má sebe sama pokládat za úplného hlupáčka. A právě tím obnovuje své duševní schopnosti. Poněvadž však je v člověku duší několik — všechny obnovují tím své síly zároveň s ním.

Mojžíšův duch se prostírá nad všemi generacemi a nad všemi dušemi.

V délce není šířky, ani prava, ani leva. Proto v budoucím dlouhém, věčném světě nebude už možno získat si ani zásluhy ani viny, ani s nimi spojených odměn nebo trestů.

U Turků bývalo zvykem, že když některého držitele moci zbavovali vlády, postavili před něho nanovo všechny jeho služebníky a otroky. Ti všichni však musili při tom obřadu mlčet jako němí. A tak jako tomu sesazenému tureckému hodnostáři povede se v ráji lidem, kteří za živa neplnili příkazů Božích, jak náleží. Každým naším dobrým skutkem se totiž tvoří anděl. Nebyl-li však onen skutek naprosto dokonalý, je také nedokonalý anděl tím skutkem stvořený. Na příklad je němý. A bude to pro člověka veliká hanba, když bude sedět v ráji a andělé, kteří jej budou obsluhovat, budou němí. Nebo když některému jeho andělovi bude chybět ruka, jinému zase noha. Opravit pochybené anděly může člověk jen sebeobětováním. To však nemůžete vy pochopit. Je to příliš hluboká myšlenka.

Strážní andělé člověka — to jsou jeho dobré myšlenky. Mluvíme-li dobře o někom, třebas i o mrtvém, odívají ho naše slova šatem Moudrosti. — To řka, jal se reb Pinchesl vychvalovat svatého rebe reb Šmelka z Mikulova a pravil o něm, že byl vynikajícím světcem, jemuž nebylo v jeho pokolení rovno na celém světě. —

Do pokrmů a nápojů, kterých požíváme o šabesu, jakož i do našeho spánku o šabesu se vtělil sám Bůh;