Říká se — pochybuji však, zdali právem — že to všechno byl trest Boží za křivou urážku učence, které prý se oba mladí Rabínovičové jednou dopustili. Prohlásili prý o slavném talmudistovi, vrchním rabínovi z Kališe, jménem Akíve Eger, že přijal úplatek v nějaké soudní při. A on, reb Akíve Eger, prý tenkrát pravil: »Že urazili mě, odpouštím jim z plna srdce. Ale že se tím dopustili též urážky zákona Božího, jehož jsem představitelem, — to jim nemůže být prominuto.«
Tiskárna slavutská zpustla. Zdrcený otec, reb Mojšele, nadějný syn svatého reb Pinchesla korického, chodil světem o žebrácké holi a zemřel u veliké bídě. »Mlád jsem byl i zestárl jsem, nikdy však jsem neviděl, že by spravedlivý byl opuštěn a potomstvo jeho že by žebralo o chléb«. — Tak stojí psáno v Písmě svatém. A co psáno jest, je pravda nejvyšší. Nevyzpytatelné však jsou soudy Boží.
Z moudrosti reb Pinchesa korického
(Z jeho knihy: »Midraš Pinhas« — Bádání Pinhasovo.)
Všechny požitky k nám přicházejí z ráje; dokonce i dobré vtipy.
Radost je vyšší stupeň než žalost. I novorozeně zprvu pláče a teprve později se také usmívá. To již postoupilo o stupeň výše. Neboť radost vyvěrá z vyšších světů: ze Svatozáře Boží. Proto také radost smývá všechny hříchy.
Propadá-li člověk nějaké neřesti, nemá se proto příliš trápit. Má doufat, že ho Pán Bůh napraví a očistí. Neboť volnost vůle máme toliko v rozhodování pro zlé či dobré; provádění našich záměrů a vše ostatní
