námi Židy je mnoho podvodníků, zlodějů a prostopášníků. Snad neméně než mezi ostatními lidmi. Však také pro ně nevinně trpíme všichni. Ale při všech našich chybách a nectnostech po té jedné stránce nám nikdo neupře, že jsme opravdu národem vyvoleným: surových vrahů mezi Židy téměř není. Žid-vrah je už od tisíciletí ještě vzácnějším zjevem, než je Žid-negramotný. Asi tak jeden z patnácti milionů Židů během pěti až deseti let je snad vrahem, a to ještě zpravidla za okolností zcela mimořádných. »Slyšíš-li, synu, že ten či onen Žid někoho podvedl, o peníze připravil, nebo i hříšník ten křivě svědčil a přisahal — možná. Není takové obvinění docela pravděpodobné. Jsou i mezi námi tací padouchové. A kradou-li carovi ministři, kradou i jeho milí Židé« — říkaly židovské matky svým dětem. »Ale slyšíš-li, synu, že Žid prolil krev, nevěř tomu. Je to jistě obvinění lživé. Žid nezabije!« — Pravděpodobnost je skutečně velmi malá. Téměř žádná. Vrahů vilných, bratrovrahů, otcovrahů nebylo u nás již po staletí, jak tomu není v žádném jiném vyznání, v žádném jiném národě od jednoho konce světa až ke druhému. Avšak skutečnost, že se tu mohla vůbec vyskytnout domněnka, podle níž byli Židé odpovědnými za smrt opilcovu, charakterisuje velmi případně odpor, který mají Židé proti opilství. Chasídové si ovšem rádi zavdají. Ale vždy s mírou. I to jejich odpůrci dobře věděli. A že moudrý a prozíravý Mojšele odsoudil Lejzra k smrti, bylo ovšem tvrzení téměř směšné. Odporovalo by takové odsouzení talmudské jurisprudenci.
Car však nařídil přísné vyšetřování a pověřil jím vrchního gubernátora Vasilčikova. Vasilčikov provedl vyšetřování velmi důkladně, ale na obviněných nemohl najít při nejlepší vůli viny nejmenší. Starý Mojšele byl zproštěn obžaloby ihned. A již se zdálo, že také oba synové budou z vazby propuštěni, když
